Čím bych začla? Asi tím, jak jsem se vlastně k potkánkům dostala.... 
Už od mala jsem chovala různá zvířátka. Život bez nich bych si nedokázala představit. 
Moje první zvířátko byl kocourek Albínek. Bylo mi asi 5 let. Živě si pamatuji, jak jsem si pro něj šla. Brali jsme si ho od sousedů, takže jsme já i bratr jeli na kolech i přes to, že nám babička řekla, ať jdeme pěšky. Nakonec to dopadlo tak, že šla babička pěšky a navíc, cestou zpátky vedla ještě ke všemu naše kola, protože já i bratr jsme si nesli každý svého kocoura. Vím, že Albínek měl rezavo bílou barvu a byl hrozně hodný akorát se nám brzo zatoulal. 
Asi jako každý chovatel hlodavců i já začla s křečkem. Jmenovala se Bonny. Koupila sem si ji jako malá ve zverimexu. Nikdy nezapomenu na to, jak sem se dívala do toho akvárka a vybírala jsem si. Jak sem koukla vedle a v druhém akvárku se lepila na sklo krásně šedá křečanda. Moc se mi líbila, proto sem si ji také vzala domů. Byla moc hodná, kousla mě jen jednou v životě a to ještě když měla miminka. Mohla jsem si s ní dělat co jsem chtěla. V té době jsem ještě neřešila kde by mohla bydlet nebo jaké žrádlo jí budu dávat. Chtěla jsem prostě křečka, tak sem si ho koupila. Jelikož byl bratr taky malý, tak chtěl křečka hned taky. Ze zverimexu jsme odcházeli s dvouma malýma křečkama v kartonové krabici. Klec pro ně nám koupila babička. A jelikož Bonny byla holka a bratrův Drobek kluk, zanedlouho jsme měli 12 miminek. Když vyrostly, tak je máma odnesla do zdejšího zverimexu a světe div se, zanedlouho jsme měli další miminka. Těch bylo jen 10. Po druhých miminkách se mamka rozhodla, že další už nebudou a vyrobila každému malé akvárko. Bonnynka mi zemřela ráno toho dne, kdy mi večer umřel pradědeček, kterého jsem moc milovala. :( 
Můj druhý křeček byla Melany. Ta narozdíl od Bonny kousala. Když jsem si ji brala ze zverimexu, měla záda zjizvená a vytrhaných hodně chlupů, jak se ve zverimexu prala. Prodavačka nám poradila, abychom jí ty záda mazali. Melany život strávila v akvárku po Bonny, protože bratr si pořídil druhého křečka Charlieho a tak do klece nemohla. 
Moje další zvířátko byl myšák Semi. Proti myši mamka dlouho protestovala, protože se jí nelíbí ten ocas. Nakonec ale musela ustoupit, protože mi teta Semiho koupila k Vánocům. Semi byl moc hodný. Byl černo bílý. Mám o něm napsanou i povídku. 
Ve stejné době, kdy jsem měla Semiho jsem od kamarádky dostala ještě zakrslého králíčka Zuzanku. Měla jsem ji u babičky v králíkárně. Dlouhý život ale neměla. Jednoho dne někdo zapomněl zavřít dvířka od králíkárny a ona vypadla a umřela. 
Krátký čas jsem měla i huskyho Rudu. Pořídil mi ho otec se kterým se ale moc nevídám. Byl hodný a měla sem ho ráda. Jen nám občas utíkal. Otec se ale potom musel vystěhovat z domu a Rudu dal pryč. Nevím kde ten pes skončil. 
Po Semim následovala myška Annie. Byla hnědobílá a moc hodná. Stejně jako Semi život trávila v kleci po Bonny. 
Po Annii následovala asi půl roční pauza od zvířátek. Neboť jsem mamku ukecávala na svého 1. potkánka. Nechtěla mi to dovolit, ale nakonec svolila. V tom volném půlroce jsem scháněla informace o potkanech. V té době, kdy se narodil Piškotek k nám domů přibyl ještě pejsek Sára. Dostali jsme ji jako 5tiletou, protože na ni majitelka už neměla čas. 
Můj první potkánek byl Bebešin Piškot. Když sem hledala miminko, hrozně se mi zalíbil, tak jsem si ho hned zamluvila a až pak jsem zjistila, že Bebecha je z Ostravy. Proto jsme hledali jak to vyřešit. Naštestí si od ní brali miminko i jedni, co mi ho vzali a dovezli blíž k domovu. Od nich jsem si ho už vyzvedla. Když Piškotkovi bylo cca měsíc. Chvíli zůstal sám a potom začlo znovu přemlouvání. Moje argumenty byly, že potkánci jsou neradi sami... 
Po asi dvou měsících jsem si donesla domů Feliho (Felis Felicis de Loren). Feli je moc hodný a mazlivý. Nemůžu si jeho chování vynachválit. 
Nakonec k Piškotkovi a Felimu přibyl i Laky. Kterého jsem dostala od bratrové přítelkyně. Z toho důvodu, že se o něj už nemohla starat, nebo spíš nechtěla. 
21.12.2011 do našeho domova dorazil nový přírustek. :) Infinito de Loren, řečený Flin. Je to prasynovec mého Feliho. 
Po smrti méno milovaného Feliho jsem se rozhodla pořídit si nové miminko. Toto miminko je zatím z nejvzdálenějšího konce republiky, odkud jsem si miminko pořizovala. Cody of Maine se stal mým 5. potkanem. Z Codyho se stal strašný mazlík. 
Po smrti Lakouška jsem se rozhodla pořídit další miminko. Nakonec se z toho vyklubala dvě miminka, díky jistým okolnostem. Obě miminka jsou z Prahy. 22.12.2012 ke mě dorazil Hryzalčin Faelin a hned den na to Karbanátek OdAdush. 
Chvíli jsem byla rozhodnutá, že se potkanů vzdám a Karbanátek s Codym budou moji poslední potkani, avšak po té, co jsem viděla ve školní pokusné stáji husky miminka, rozhodla jsem se, že v chovu budu pokračovat. 20.3.2015 jsem si domů donesla dva potkaní kluky - LMG's Romana, kterého jsem přejmenovala na Ronin a LMG's Vendela. 
9.4.2015 ovšem následoval Mikey "Batrat" Wayne, kterého mám z oné pokusné stáje.