Autor fota: Loren
Tento člen rodiny je plánovaný už od té doby, co jsem si všimla, že Feliho bratr Fantomas de Loren bude mít miminka. Chs Loren si totiž rezervovala jedno miminko z tohoto vrhu, což automaticky znamenalo, že miminko od Jumanji musím mít doma. Takže v tu chvíli, co Loren zveřejnila plánované vrhy, tak jsem si registrovala miminko. Modrásky prostě miluju. Sice bych radši dumbíka modrého, ale i tak, když kouknete nahoru. Není Flin sladkej? :)
Pro Flina jsem si byla v Galerii Vaňkovka 21.12.2011. Toto miminko bylo dáreček odemě pro mě k Vánocům. Je to strašnej splašenec. Když jsem si ho přinesla domů, chvíli jsem ho nechala v přepravce a poté jsem ho dala do klece Činčila, kterou mám ještě po starších klucích. K mé nelibosti jsem ovšem zjistila, že se Flin protáhne mezi mřížema. Proto opět putoval do přepravky. Tak vyčkal další noc a následně putoval do klece, ve které dříve bydlívali moji křečci. Ta klec je strašně malá, ale nic jiného mi nezbývalo, protože nechat ho v přepravce nepřipadalo v úvahu. Takže Flin tu stráví pár dní, než ho pořádně vykrmím, aby se už neprotáhl. Ale tady už některé z jeho spinkajících poloh:
Flinovo "srdíčko"
Z Flina se už stal pořádný chlapák, ale zatím je ještě pořád menší než kluci.
Z Flina postupně vyrostl velký chlap. Už váží z kluků nejvíc.. a je to taky největší parchant.... Jakmile zjistil, že kluci už nevylezou nahoru na patra, rozhodl se dělat si zásoby v tom nejvyšším patře.... Nosí si tam jeho nejvíce oblíbené pochoutky a jakmile si ji tam odnese, tak jde krást znova... Je to strašnej umlsanec, protože kdykoliv mu strčím prst do klece, hned po něm chňapne, protože si myslí, že je to kokinko. Když ale už ví že ne, hned zase pustí, ale i tak jsou od toho někdy bebina až do krve. Zatím jsem se netroufla ho pustit volně po pokoji, protože mu nedůvěřuji stejně jako Felimu. Ukáže ale čas jestli si zaslouží moji důvěru nebo ne.
Hlavně nenápadně
Nevím, jestli jsem udělala chybu ve výchově nebo má svoji povahu zakořeněnou někde hluboko v sobě. Stal se z něj velice konfliktní potkan. Od doby, co s námi bydlí Cody si už nedělá zásoby, ale rozhodl se po Codym dupat. Ale z toho oba leží v hamaku a je klid. Stala se z něj opravdu velká alfa. Jen je zajímavé, že alfou je jen do té doby, dokud jsou dvířka od klece zavřená. Jakmile je otevřu, začne se krčit. Nevím proč, nikdy jsem ho neuhodila. Holt se s tím asi budu muset smířit, že takový už zůstane. Ovšem abych mu jen nekřivdila, při mé školní práci si vede skvěle. Chci ho naučit basketbal. Zatím jsme sice na začátku, ale snad se to podaří. Jsme na dobré cestě. *ŤUK ŤUK*.
O víkendu k nám přibila nová dvě miminka. A Flin se je nejspíš rozhodl rozdupat. Chvíli je klid, ale z toho se z klece ozývá neuvěřitelné pištění. Proto je zatím ubytovaný na samotce, kde byla ubytovaná mimina. Nechám ho takhle asi den a uvidíme jestli to něčemu pomůže nebo se to ještě zhorší.
Flin už delší dobu pšiká a já nevím co s tím, byli jsme na VFU, tam jsme dostali antibiotika, ale asi je dávám málo, neboť Flin pšiká pořád dál.
Focení na SOČku
Flinovo pšikání se nakonec změnilo na chronické, se kterým už nešlo nic dělat. Ale ani nemoc mu dál nebránila v normálním životě. Sice začal hubnout, ale byly to jen malé ztráty na váze v poměrně dlouhém časovém intervalu.
Potom ovšem zhubnul rapidně. Nevěděla jsem, čím by to mohlo být. Dala jsem Flinovi kousek sušeného banánu, po kterém se všichni kluci můžou udrat, ale on ho nesnědl. Říkala jsem si, že asi zrovna nemá chuť.
V sobotu 21.3.2014 jsem přišla na to, že Flinovi přerostly zuby. Zatím žádnému z mých potkanů se to nestalo, proto mě ani nenapadlo se mu na zuby podívat. V neděli ráno jsem s Flinem jela na VFU. Kde mu zuby zkrátily a dostal antibiotika. Ty jsem mu dávala pravidelně. Flin ovšem dále hubnul.
V pátek 28.3.2014 jsem s ním šla na kontrolu. Doktorka mi řekla, že to není dobré. Nabídla mi možnost injekčního podávání stravy a kyslíkového boxu. Ovšem pravděpodobnost úspěchu by byla maximálně 15%. Další možností byla eutanasie. Řekla, že na Flinovi jde už vidět, že boj vzdal nebo ho vzdává. Také to, že potkani neukazují bolest až do poslední chvíle. Pro mě ovšem představa eutanasie byla nepředstavitelná, neboť Flin byl stále aktivní. Rozhodla jsem se vzít si ho domů a snažit se mu váhu zvýšit a pokud by se mi to nepovedlo, poté nechat Flina uspat u našeho veterináře.
Osud ovšem chtěl jinak. Flin ještě ten den boj vzdal. Ležel na dně klece a škubal zadníma nohama. Předělala jsem ho do přepravky, kdy ležel už téměř nehnutě. Jen trošku hýbal předníma nohama. V jeho posledních chvílích jsem u něho seděla a hladila ho.
Bude mi moc chybět :(